Andrea Gawron
Vítám vás na svých stránkách. Jmenuji se Andrea a můj příběh je příběhem obyčejné ženy, která vždy toužila mít kariéru, vztah, rodinu a být šťastná. A nyní může říct, že se jí to vyplnilo. Ale to bych předbíhala, pokud vás můj příběh o cestě ke koučinku zajímá, čtěte dál.Narodila jsem se v Plzni, nyní bydlím se svou rodinou v Praze. Od mala hraji házenou a sport zastává v mém životě důležitou roli, ráda běhám v přírodě, hraji beach volejbal a v zimě lyžuji. Mou vášní je cestování a na dovolené opravdu relaxuji, nejlépe poznáváním cizích zemí nebo u napínavé detektivky.

Téměř dvacet let jsem působila v businessu, pracovala pro prestižní značky (např. Longines, Tissot, Breitling, Vertu, Zenith a další), jak na straně retailu, tak distribuce. Denně jsem komunikovala s lidmi a vedla malé i velké týmy, připravovala prezentace pro novináře, školení pro personál i zákazníky a organizovala různé akce. Vždy pro mne byla velmi důležitá důvěra mezi partnery i spolupracovníky, stejně jako lidský přístup. Věřím, že pouze otevřený vztah založený na důvěře je klíčem k hlubší a stabilnější spolupráci a také je cestou k uzavření úspěšných obchodů. A tento přístup je pro mne důležitý i v koučinku. Důvěra a lidskost patří k zásadním kompetencím dobrého kouče.

Ve svém životě jsem stála před mnoha zkouškami stejně jako každý z nás. V krátkém časovém úseku mne potkaly zlomové okamžiky, milovaný táta onemocněl rakovinou bez dobrých vyhlídek a já se poprvé v životě musela poprat se situací, kterou nemám pod kontrolou, naučit se přijímat nechtěnou skutečnost a žít s ní. Rozpadl se mi vztah a já se musela naučit žít s pocitem prohry ve hře bez pravidel. Dvakrát jsem z vysoké manažerské pozice odešla na mateřskou dovolenou, pokaždé s vědomím, že se chci brzy vrátit do práce. A dvakrát jsem zjistila, že o to můj zaměstnavatel nestojí a pracující matka je pro něj potenciální riziko. Lege proběhlo všechno v pořádku, ve skutečnosti jsem se však ocitla znovu na profesní startovní čáře s pocitem totálního zmaru a vlastní bezvýznamnosti.

Přestože jsem se všemi těmi zkušenostmi necítila posílena, posunuly mne vpřed. A také díky nim mohu říct – mám vše, co jsem chtěla – dva zdravé syny, které mohu vychovávat v krásném rodinném zázemí se současným manželem, a práci, která mne utvrdila v tom, že je možné uspokojit všechna svá já – mateřství i kariéru. Díky zkušenostem jsem si uvědomila, že pokud sama neudělám změnu, nemohu čekat, že nastane.

A tak to vlastně funguje i během koučování. Sama jsem strůjcem svého života, sama se limituji svými kdyby, strachem z něčeho a nějakým očekáváním. Pokud bych neměla možnost prožít si všechny tyto situace, nebyla bych připravená na to stát se dobrým koučem.

V koučování jsem se našla. Ta energie s klienty a možnost být u toho, když si začínají uvědomovat nové věci, myšlenky, chování, když ta změna začíná být vidět navenek a vnímána jejich okolím. To mi dodává energii, smysl života a uspokojení. Pro mne bylo vždy důležité, aby mne práce bavila a naplňovala. Bez toho bych nebyla přínosem ani pro ostatní.