Jedním uchem tam a druhým ven. Také byste takto popsali většinu konverzací se svým partnerem či svou partnerkou? Máte pocit, že mluvíte každý o něčem jiném, že jsou reakce vaší drahé polovičky zcela neadekvátní tématu rozhovoru? Nejste v tom sami, tyhle situace zažívá v partnerství skoro každý. Ovšem to neznamená, že bychom na ně měli rezignovat.
Mimochodem, vaše frustrace ze společných konverzací s partnerem/partnerkou vůbec nemusí být osamělá - možná má váš "protivník" úplně stejný pocit jako vy. Dá se vůbec takový začarovaný kruh přerušit? Dobrou zprávou je, že rozhodně ano. A co víc, nemusíte na to být sami!
Potřebujete probrat důležité téma, mluvíte jasně, vysvětlujete, partner/partnerka chápavě přikyvuje, vše se podle všeho vyvíjí správným směrem... A pak dojde na realitu a vy zjišťujete, že pokud byste svůj proslov věnovali třeba kaktusu, co mlčky roste v květináči na parapetu, výsledek bude úplně stejný. Když ovšem tento svůj dojem prezentujete "druhé straně", setkáte se s nechápavým pohledem. Tak kde je chyba?
Ačkoli máme tendenci okamžitě za viníka označit partnera či partnerku, je třeba pamatovat na skutečnost, že v konverzaci jsou vždy minimálně dva účastníci. A oba do ní vnášejí své představy, své světy, pocity a reakce. Co když jste nebyli vyslyšeni podle svých představ i proto, že ve vaší hlavě všechny argumenty fungovaly na jedničku, protože jste věděli, co chcete říct, ale nezaujatý posluchač neměl šanci je "rozklíčovat"?
To, jak ke konverzaci přistupujeme, je výsledkem celoživotního nastavení, jež si neseme ještě z dětství. Zkrátka a dobře reagujeme a komunikujeme tak, jak jsme zvyklí, protože tak komunikujeme celý život. Že náš druhá strana nemusí chápat, jelikož si nese zcela jiné vzorce, nás vůbec nemusí napadnout. A přitom právě v tom bývá často zakopaný pes. Náš mozek postupuje podle jasně daného scénáře, který zná, je pro něj bezpečný a přirozený.
Ostatně na obdobném principu funguje i přijímání toho, co partnerovi/partnerce říká, respektive jak reaguje na vaše slova. Máte občas pocit, že jsou jeho odpovědi neadekvátní, že se rozčílí kvůli maličkostem, jež podle vás vůbec žádné emoce vyvolat neměly, že se urazí tam, kde byste to nečekali, a z celé konverzace si pamatuje jakousi podružnou informaci, již jste jen tak utrousili a která vůbec není důležitá?
Důvod je jednoduchý. I druhá strana si totiž nese z dětství určité vzorce, které promítá do komunikace, i když je dávno dospělá. Některá - pro vás nevinná - slova nebo fráze na ostatní mohou zafungovat jako rozbuška, protože je mají zafixované jako něco, proti čemu se musejí bránit. Vyvolávají v nich emoce, jež jejich okolí nemusejí dávat smysl, ale které jsou pevně zakotvené v jejich mozku. Zkrátka a dobře - do vzájemné konverzace s partnerkou či partnerem vstupují nejen argumenty, ale také emoce a trochu nevyzpytatelné mozky vás obou. A to jsou často silní protivníci.
Říkáte si, že situace je tedy předem ztracená, člověk se musí smířit se skutečností, že si dva lidé nemohou rozumět a naslouchat, a rezignovat na veškeré snahy? Pak vězte, že nemůžete být dále od pravdy! Samozřejmě, že je možné tento začarovaný kruh přetnout, jen je třeba ke vzájemné komunikaci přistupovat jinak než dosud.
Využijte toho, že patříte k velmi úzké skupině lidí, jež vašeho partnera/vaši partnerku znají nejlépe na světě, a podívejte se na společnou konverzaci jeho či jejím očima. Možná máte pocit, že vám nenaslouchá, protože ani vy - kvůli zažitým vzorcům a předchozím zkušenostem - toho vlastně nejste schopni. Možná i vy přisuzujete slovům druhého jiné emoce, než se snaží vyvolat. Ačkoli je to složité, snažte se držet emoce na uzdě a rozklíčovat nejen slova, jež k vám druhá strana "vysílá", ale také v jaké situaci k vám promlouvá, jakým tónem, s jakými gesty... Možná najednou zjistíte, že jste si nenaslouchali vzájemně, že jste se nikdy neměli šanci pochopit, když jste se nesnažili vžít do kůže toho druhého.
Takové "pokusy" o přeprogramování zažitých drah a vzorců v mozku se mohou v podstatě podobat tréninku. Tak jako dokážeme vycvičit svaly, abychom byli silnější a rychlejší, tak můžeme vytrénovat mozek, aby se vymanil z minulosti a zvykl si na nové vzorce. Není třeba si nic nalhávat - nebude to hned a ne vždy se nám vše povede napoprvé. Naštěstí ve své snaze nemusíte zůstat osamělí! Významnou pomocí vám může být spolupráce s koučem, ideálně takovým, který se specializuje na vztahy a především brain-based koučink. Tedy koučink, který používá nejnovější poznatky neurovědy a mozek je jeho pilířem. S podporou kouče budete mnohem lepším posluchačem i "řečníkem" a možná konečně pochopíte důvody některých sporů ve svém vztahu. A co víc, uděláte první krok k větší harmonii ve vztahu s partnerem či partnerkou!
Autor: Ing. Andrea Gawron, ACC (ICF)
Foto: Stockphotosecrets.com
Myslíte, že mohu pomoci i Vám?
Koučink. Slovo, které dnes slyšíme prakticky ze všech stran. Také máte pocit, že koučem se nazývá prakticky každý, kdo někdy někomu s něčím poradil? Pak vězte, že se skutečným koučem a koučováním má takový člověk nejspíš pramálo společného. Jak tedy odpovědět na otázku, co koučink ve skutečnosti je?
Léto se pomalu chýlí ke konci a většina z nás tak má už svou "dávku" dovolených pro letošní rok vyčerpanou. Že zrovna po návratu domů vybalujete kufry a máte pocit, že jste si během zaslouženého volna vlastně vůbec neodpočinuli a potřebovali byste alespoň další týden, abyste svému tělu a mozku dopřáli opravdový restart?
Kolikrát už se vám stalo, že jste strávili hodinu či dvě na poradě, která vůbec nikam nevedla, a pokud by se vás bezprostředně po jejím skončení někdo zeptal, o čem byla, nedokázali byste mu vlastně odpovědět? Podobnou zkušenost máme nejspíš všichni. Jak ale vést poradu tak, aby si z ní všichni zúčastnění odnesli to, co mají, a ne jen pocit...
S nízkým sebevědomím bojuje spousta z nás. Často stačí posměšná poznámka někoho z rodiny, přátel nebo třeba kolegů, a už se zmítáme v kolotoči pochybností o sobě samých - o svých dovednostech, svém vzhledu apod. Někteří z nás si negativní pohled na sebe nesou ještě z dětství. Jde vůbec takové nastavení mysli prolomit?
Čeká vás důležití jednání, pracovní pohovor, schůzka s klientem, nejdůležitější závod či utkání sezóny, ale vaše myšlenky se toulají všude možně, jen ne v přítomnosti? Namísto soustředění se na daný úkol, který stojí před vámi, vám mozek dokola přehrává ranní hádku s partnerem, nepříjemný rozhovor s učitelem vašeho potomka nebo třeba úřednicí z...
Změna je přirozenou součástí našich životů. Je hnacím motorem, který nás posouvá dál a nutí nás objevovat nové věci. Ovšem většinou tato změna přichází zvenčí, kdy se promění okolnosti, na něž se musíme adaptovat, abychom "přežili". Tak jsme od přírody naprogramovaní, náš mozek v rámci pudu sebezáchovy udělá vše pro to, abychom v nových podmínkách...
Jedním uchem tam a druhým ven. Také byste takto popsali většinu konverzací se svým partnerem či svou partnerkou? Máte pocit, že mluvíte každý o něčem jiném, že jsou reakce vaší drahé polovičky zcela neadekvátní tématu rozhovoru? Nejste v tom sami, tyhle situace zažívá v partnerství skoro každý. Ovšem to neznamená, že bychom na ně měli rezignovat.
Služby kouče můžete využít v nejrůznějších oblastech života, ve kterých toužíte po změně, nebo v situacích, kdy cítíte, že se vám nedaří dosáhnout vysněných cílů. Kouč je tu pro vás, když se vám nedaří třeba ve vztazích, v podnikání nebo na hřišti.
Každý z nás má v životě občas pocit, že by potřeboval nový impuls, změnu, jiný pohled na sebe sama, na své směřování... V tom může člověku výrazně pomoci kouč, který se stane jeho průvodcem na cestě k naplnění přání a cílů. V teorii to zní skvěle, ovšem má to jeden významný předpoklad - a to že si vyberete toho pravého kouče. Jenže jak?...
